Zlatá hvězda Hrdiny Československé socialistické republiky je jedním z nejvzácnějších vyznamenání ČSSR. Dle údajů matriky Archivu Kanceláře prezidenta republiky bylo v letech 1960 – 1989 uděleno pouze 31 těchto titulů. Hvězda s číslem 32 byla po listopadu 1989 darována Národnímu muzeu v Praze (autoru těchto stránek byla již předběžně přislíbena možnost pořízení a zveřejnění jejích fotografií, jen co bude mít čas, fotografie se tu objeví).
Originální dekorace byla vyrobena ze zlata o ryzosti 986 (s výjimkou upínací jehly, která je o ryzosti 750) a je prakticky nedostupná. Dle informací autora se originál hvězdy doposud nikdy neobjevil na veřejném trhu a jeho skutečnou cenu lze tak jen pouze odhadovat.
Důvodem je zejména nízký počet udělení a dále skutečnost, že z celkových 31 exemplářů jich bylo 14 uděleno do Sovětského svazu (3 hvězdy generálnímu tajemníkovi UV KSSS Leonidu Iljiči Brežněvovi, 8 hvězd maršálům Sovětského svazu a 3 hvězdy sovětským kosmonautům, příslušníkům posádek kosmického letu Vladimíra Remka). Tento fakt činí tuto dekoraci ještě vzácnější, neboť téměř polovina hvězd byla udělena do zahraničí a šance na jejich objevení či dokonce návrat do vlasti jsou takřka minimální.
Autoru těchto stránek se však přesto naskytla zcela mimořádná příležitost pořídit fotodokumentaci jedné z těchto “ztracených” hvězd a sice hvězdy č. 10, udělené v roce 1969 maršálu Sovětského svazu Kirilu Semjonoviči Moskalenkovi.
Kiril Semjonovič Moskalensko se narodil 28. dubna (11. května) 1902 ve vsi Grišino na Ukrajině. V Rudé armádě sloužil od r. 1920 jako velitel dělostřeleckých jednotek. V letech Velké vlastenecké války od dubna do srpna 1941 jako velitel 1. dělostřelecké motorizované protitankové brigády, jako velitel střeleckého sboru (srpen – září 1941, jako velitel jezdeckého sboru (únor – březen 1942 a jako velitel 38. armády (březen – červenec 1942. V období červenec – srpen 1942 velel (tehdy jako generálmajor) Moskalenko 1. tankové armádě, do října 1942 1. gardové samostatné armádě, do října 1943 40. armádě a poté až do konce války 38. armádě.
Po druhé světové válce byl velitelem Přikarpatského vojenského okruhu, Moskevské vojenské oblasti, byl velitelem raketových vojsk a náměstkem ministra obrany SSSR, hlavním inspektorem ministerstva obrany a poté generálním inspektorem skupiny generálních inspektorů ministerstva obrany SSSR. 16. srpna 1948 mu byla udělena hodnost plukovníka, dne 4. června 1940 generálmajora, 19. června 1943 byl jmenován generálporučíkem, 19. září 194 generálplukovníkem, dne 3. srpna 1953 byl jmenován armádním generálem a konečně 11. března 1955 byl jmenován maršálem Sovětského svazu (tato hodnost byla udělena pouze 41 osobám). 26. června 1953 velel skupině generálů a důstojníků sovětské armády, která na žádost Nikity Chruščova zatkla Lavrentije Pavloviče Beriju, lidového komisaře vnitra, jednoho z hlavních vykonavatelů Stalinových čistek. Maršál Moskalenko zemřel 17. června 1985 a je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.
Maršál Moskalenko se významnou měrou podílel na osvobození Československa. Jako velitel 38. armády se podílel zejména na velení v Karpatsko-Dukelské operaci a na Ostravské operaci. Pod jeho veleni spadaly i jednotky 1. československého armádního sboru.
Maršál Moskalenko byl dvojnásobným držitelem titulu Hrdina Sovětského svazu, které mu byly uděleny 23.10.1943 (hvězda č. 2002) a 21.02.1978 (hvězda č. 105). Kromě toho byl maršál Moskalenko vyznamenán 7 řády Lenina, Řádem říjnové revoluce, 5 Řády rudé zástavy, 2 Řády Suvorova I. stupně, 2 Řády Kutuzova I. stupně, Řádem Bohdana Chmelnického I. stupně, Řádem Velké vlastenecké války I. stupně, Řádem Za službu vlasti v ozbrojených silách SSR III. stupně, 15 medailemi SSSR a 29 řády a medailemi dalších států. V roce 1968 mu byla předána Čestná zbraň se zlatým vyobrazením státního znaku SSSR, což byla zvláštní šavle udělená příslušníkům nejvyššího a nejužšího velitelského sboru sovětské armády při příležitosti 50. výročí vzniku Sovětské armády.
Maršál Moskalenko byl nositelem i řady československých vyznamenání – např. velkokříže Řádu bílého lva vojenské skupiny, Řádu bílého lva za vítězství a hvězdy Československého vojenského řádu “Za svobodu”. Ze zveřejněné matriky Řádu přátelství pak lze zjistit, že v roce 1982 byl maršálu Moskalenkovi udělen Řád přátelství č. 18.
Po smrti maršála Moskalenka v roce 1985 byly veškeré jeho sovětské i zahraniční řády ukradeny či ztraceny a dodnes (t.j. po více jak 20 letech) nebyly nalezeny. Výjimkou je jedna jediná dekorace, jejíž osud zůstal znám, a to právě Zlatá hvězda hrdiny Československé socialistické republiky. Pro českou či slovenskou faleristiku to lze označit snad jen za zázrak.
Právě tato zlatá hvězda je zachycena na níže uvedených fotografiích. Hvězda je zajímavá tím, že má výrazně zkrácenou stuhu, a sice jejím přeložením a přišitím na rubu (dobře patrné na snímku vpravo). Zkrácení stuhy je patrné i na fotografii stuhy v etuji, kde je patrné původní výrbcem připravené vybrání pro hvězdu. Co bylo přesným důvodem této úpravy se již zřejmě nikdy nedozvíme a lze tak pouze spekulovat.
Při pohledu na fotografie maršála Moskalenka je patrné, že Zlatou hvězdu hrdiny ČSSR opravdu nosil spolu se svými ostatními řády. Maršál Kiril Semjonovič Moskalenko byl kromě jiného i dvojnásobným hrdinou SSSR. Tento titul a jeho nositelné požívali v Sovětském svazu mimořádné, až posvátné, úcty. Lze proto předpokládat, že nebylo vhodné, aby hvězda hrdiny cizího státu byla ve srovnání s hvězdami Hrdiny SSSR příliš veliká a tyto hvězdy svou velikostí zastiňovala. S ohledem na množství řádů a vyznamenání navíc zjevně každý volný centimetr místa na uniformě přišel vhod.
Sešitím (mírně se zužující) stuhy se na jejím líci utvořila uprostřed výrazná prohlubeň, která je patrná i na snímcích, na nichž má maršál Moskalenko připnuty své řády – viz. např. publikace Maršálové Sovětského svazu (v orig. Маршалы Советского союза) vydaná v roce 1996 Institutem vojenských a vlastenecko-historických problémů a výzkumů v Moskvě (ISBN 5-7656-0012-3) . U této dekorace je tak na první pohled (vedle matričního čísla hvězdy) zřejmé, že jedná o maršálovi udělenou a jím nošenou dekoraci.
Hmotnost dekorace se stuhou je 39,4 g. Celá dekokrace s výjimkou závěsné jehly je vyroben ze zlata o ryzosti 986. Na závěsné liště i ráhnu lze nalézt označení ryzosti “986, značku výrobce – Ústředí uměleckých řemesel zlatý punc určený pro větší výrobky. Na závěsné jehle vyrobené z tvrdšího zlata o ryzosti 750 se nachází obdobná kombinace značek “750”, značka výrobce a zlatý punc. Samotná hvězda a závěsné ouško není žádnou značkou opatřeno. Na spodní části závěsného ráhna (těsně nad závěsným ouškem) je ručně vyryto číslo dekorace.
