Československý vojenský řád "Za svobodu" byl zřízen vládním nařízením č. 105/1946 Sb. ze dne 2. dubna 1946, jímž se zřizuje československý vojenský řád "Za svobodu" jakko vojenské vyznamenání pro československé nebo cizí státní občany, kteří v letech 1939 až 1945 svou činností vojenskou v zahraničí nebo na půdě Československé republiky přispěli k jejímu osvobození.
Stanovy řádu byly s účinností ke dni 15. dubna 1948 doplněny vládním nařízením č. 30/1949 Sb. dne 18. ledna 1949, jímž se doplňují předpisy o některých vyznamenáních.
Podle čl. 1 stanov byl Československý vojenský řád "Za svobodu" (v dalším řád) je založen vojenské vyznamenání pro československé i cizí státní občany a uděluje se za činy vojenské v zahraničí nebo ve vlasti v létech 1939 až 1945, jimiž přispěli k osvobození Československé republiky.
Řád mohl být udělen:
Řád má tři stupně:
I. stupeň je řádový odznak, jehož základem je pozlacená hvězda s pěti jehlancovými paprsky vepsaná do kruhu o průměru 55 mm. Střed hvězdy vyplňuje kruhový terč, dotýkající se vnějškem lomu paprsku hvězdy. Uprostřed kruhového terče jest zmenšený motiv medaile (viz níže), jejž v mezikruží obepíná nápis "ZA SVOBODU ČESKOSLOVENSKA". Hvězda je podložena postříbřeným věncem z lipových listů o průměru 40 mm;
II. stupeň je stříbrná medaile o průměru 35 mm, která má na líci relief dvou hlav československých vojínů v přílbě s nápisem "ZA SVOBODU ČESKOSLOVENSKA". Na rubu střed medaile vyplňují dva zkřížené meče. Nahoře na stuze je nápis "Pravda vítězí", pod tímto nápisem trojlistá lipová ratolest. Dole pod zkříženými meči letopočet "1939 - 1945". Medaile je zavěšena na stuhu poutkem;
Bronzová medaile téhož ražení jako medaile stříbrná:
Stuha je 37 mm široká, 60 mm dlouhá, z moirée hedvábí a je rozdělena takto: uprostřed modrý pruh o šířce 23 mm, ohraničený dvěma bílými proužky o šíři 1 mm, a na obou okrajích stuhy červený pruh 6 mm široký.
Řád se uděloval doživotně a bezplatně. Vyznamenaný dostal zároveň diplom, který který ho opravňoval řád nosit. Řád se neuděloval in memoriam.

Zemřel-li vyznamenaný, ponechal se řád dědicům, kteří jej však nesměli nosit.
Řád propůjčoval prezident republiky, po případě ministr národní obrany nebo velitel vojska, pokud k tomu byli prezidentem zmocněni.