www.vyznamenani.net

Shora uvedený snímek pochází z 30.dubna 1979. Prezident Československé socialistické republiky a generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa předává Zlatou hvězdu Hrdiny socialistické práceJánu Janušovi, strojnímu zámečníkovi n.p. Povážské strojírny, závod Klementa Gottwalda, Povážska Bystrica, za dlouholetou obětavou hospodářskou a politickou činnost. Vyznamenaný obdržel zlatou hvězdu v etuji a tubu s velkým dekretem.

Za pozornost stojí rovněž dvě hvězdy Hrdiny Československé socialistické republiky na hrudi Gustáva Husáka. Na třetí titul a třetí zlatou hvězdu si musí Gustáv Husák ještě 4 roky počkat…

Odznak byl zřízeni spolu s dalšími vyznamenáními dekretem prezidenta republiky č. 89/1945 Sb., ze dne 12. října 1945 o vyznamenáních za zásluhy o výstavbu státu a za vynikající pracovní výkony

V katalogu V. Měřičky je odznak popsán následovně (převzato z publikace Měřička V., Československá vyznamenání, IV. část, 1945-1975, ČNS – pobočka Hradec Králové, 1976):

Odznak je celostříbrný, v rozměru 40×35 mm a je tvořen ozubeným kolem, na jeho ž dolní části je nápis: ZA OBĚTAVOST V PRÁCI. Uvnitř kola je na sníženém podkladě př i dolním okraji skřížená lipová ratolest a dva klasy. Do horní poloviny středu kola a přes jeho horní okraj přesahuje lev státního znaku. Rubní strana je hladká a je opatřena kolmou připínají jehlicí. V trojúhelníku je umístěna číslice 3 a značka ryzosti “900”.”

Publikace obsahuje rovněž níže uvedené vyobrazení odznaku opatřeného svislou zapichovací jehlicí:

Publikace autorů Josefa Kounovského a Zděnka Heince Československá vyznamenání za pracovní úspěchy 1945-1949 vydaná Českou numismatickou společností v Hradci Králové v roce 2001 uvádí, že odznak je vyroben ze stříbra 900,. Odznak je uveden s upínáním na svislou jehlici, přičemž hmotnost odznaku má být 18,03 g s tím, že v roce 1947 byla zahájena výroba odlehčené verze odznaku o hmotnosti 12,76 g. Dále se uvádí, že odznak není opatřen značkou výrobce.

Obrázek této lehčí verze odznaku na jehlici poskytl jeden ze slovenských sběratelů. Hmotnost odznaku je 12,92 g, je vyroben ze stříbra ryzosti 900, je opatřen značkou ryzosti 900 a stříbrným puncem (číslice “3” v trojúhelníčku). Odznak je na jehle označen značkou výrobce “FA”:

Autori této stránky zaznamenal i odchylné provedení – vyrobeno ze stříbra ryzosti 800. Na lícové straně se nachází punc stříbra (v trojúhelníku číslice 5) a označení ryzosti “800”. Na rubové straně není svislá jehlice ale vodorovná zapínací jehla se zapínacím mechanismem.

Zapínací jehla je opatřena stříbrným puncem (v trojúhelníku číslice 5) a označením výrobce “F A” (dle V. Měřičky se jedná o firmu Franta Anýž). V. Měřička uvádí tyto značky pouze u Odznaku za zásluhy o výstavbu státu (VM 26.1 – viz. shora uvedená publikace, str. 6), avšak zjevně byly používány i u Odznaku z obětavost v práci. Hmotnost vyobrazeného odznaku je 18,1 g.

Shodné provedení odznaku bylo v minulosti draženo na aukci Aurea Praha, aukce 12/2007 (obrázek převzat z katalogu této aukce) jako položka 311:

I zde je odznak opatřen upínáním na vodorovnou jehlici a dle podpisu v aukčním katalogu je opatřen puncovními značkami 800 a “5”.

Archiv Kanceláře prezidenta republiky uveřejnil na svých internetových stránkách nové přepisy matrik řádů a vyznamenání. Jedná se o:

a) jmenný rejstřík nositelů Řádu bílého lva z let1922 – 1947 (rozsah rejstříku je 181 stran !!!!),

b) přepis matriky Čestného titulu Letec – kosmonaut ČSSR,

c) přepis matriky Čestné standarty bojovníkům práce, a

d) přepis matriky Čestné standarty hrdinům práce.

Soubory je možné stáhnout na stránkách archivu.

Zlatá hvězda Hrdiny Československé socialistické republiky je jedním z nejvzácnějších vyznamenání ČSSR. Dle údajů matriky Archivu Kanceláře prezidenta republiky bylo v letech 1960 – 1989 uděleno pouze 31 těchto titulů. Hvězda s číslem 32 byla po listopadu 1989 darována Národnímu muzeu v Praze (autoru těchto stránek byla již předběžně přislíbena možnost pořízení a zveřejnění jejích fotografií, jen co bude mít čas, fotografie se tu objeví).

Originální dekorace byla vyrobena ze zlata o ryzosti 986 (s výjimkou upínací jehly, která je o ryzosti 750) a je prakticky nedostupná. Dle informací autora se originál hvězdy doposud nikdy neobjevil na veřejném trhu a jeho skutečnou cenu lze tak jen pouze odhadovat.

Důvodem je zejména nízký počet udělení a dále skutečnost, že z celkových 31 exemplářů jich bylo 14 uděleno do Sovětského svazu (3 hvězdy generálnímu tajemníkovi UV KSSS Leonidu Iljiči Brežněvovi, 8 hvězd maršálům Sovětského svazu a 3 hvězdy sovětským kosmonautům, příslušníkům posádek kosmického letu Vladimíra Remka). Tento fakt činí tuto dekoraci ještě vzácnější, neboť téměř polovina hvězd byla udělena do zahraničí a šance na jejich objevení či dokonce návrat do vlasti jsou takřka minimální.

Autoru těchto stránek se však přesto naskytla zcela mimořádná příležitost pořídit fotodokumentaci jedné z těchto “ztracených” hvězd a sice hvězdy č. 10, udělené v roce 1969 maršálu Sovětského svazu Kirilu Semjonoviči Moskalenkovi.

Kiril Semjonovič Moskalensko se narodil 28. dubna (11. května) 1902 ve vsi Grišino na Ukrajině. V Rudé armádě sloužil od r. 1920 jako velitel dělostřeleckých jednotek. V letech Velké vlastenecké války od dubna do srpna 1941 jako velitel 1. dělostřelecké motorizované protitankové brigády, jako velitel střeleckého sboru (srpen – září 1941, jako velitel jezdeckého sboru (únor – březen 1942 a jako velitel 38. armády (březen – červenec 1942. V období červenec – srpen 1942 velel (tehdy jako generálmajor) Moskalenko 1. tankové armádě, do října 1942 1. gardové samostatné armádě, do října 1943 40. armádě a poté až do konce války 38. armádě.

Po druhé světové válce byl velitelem Přikarpatského vojenského okruhu, Moskevské vojenské oblasti, byl velitelem raketových vojsk a náměstkem ministra obrany SSSR, hlavním inspektorem ministerstva obrany a poté generálním inspektorem skupiny generálních inspektorů ministerstva obrany SSSR. 16. srpna 1948 mu byla udělena hodnost plukovníka, dne 4. června 1940 generálmajora, 19. června 1943 byl jmenován generálporučíkem,  19. září 194 generálplukovníkem, dne 3. srpna 1953 byl jmenován armádním generálem a konečně 11. března 1955 byl jmenován maršálem Sovětského svazu (tato hodnost byla udělena pouze 41 osobám). 26. června 1953 velel skupině generálů a důstojníků sovětské armády, která na žádost Nikity Chruščova zatkla Lavrentije Pavloviče Beriju, lidového komisaře vnitra, jednoho z hlavních vykonavatelů Stalinových čistek.  Maršál Moskalenko zemřel 17. června 1985 a je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.

Maršál Moskalenko se významnou měrou podílel na osvobození Československa. Jako velitel 38. armády se podílel zejména na velení v Karpatsko-Dukelské operaci a na Ostravské operaci. Pod jeho veleni spadaly i jednotky 1. československého armádního sboru.

Maršál Moskalenko byl dvojnásobným držitelem titulu Hrdina Sovětského svazu, které mu byly uděleny  23.10.1943 (hvězda č. 2002) a  21.02.1978 (hvězda č. 105). Kromě toho byl maršál Moskalenko vyznamenán 7 řády Lenina, Řádem říjnové revoluce, 5 Řády rudé zástavy,  2 Řády Suvorova I. stupně, 2 Řády Kutuzova I. stupně, Řádem Bohdana Chmelnického I. stupně, Řádem Velké vlastenecké války I. stupně, Řádem Za službu vlasti v ozbrojených silách SSR III. stupně, 15 medailemi SSSR a 29 řády a medailemi dalších států.  V roce 1968 mu byla předána Čestná zbraň se zlatým vyobrazením státního znaku SSSR, což byla zvláštní šavle udělená příslušníkům nejvyššího a  nejužšího velitelského sboru sovětské armády při příležitosti 50. výročí vzniku Sovětské armády.

Maršál Moskalenko byl nositelem i řady československých vyznamenání – např. velkokříže Řádu bílého lva vojenské skupiny, Řádu bílého lva za vítězství a hvězdy Československého vojenského řádu “Za svobodu”. Ze zveřejněné matriky Řádu přátelství pak lze zjistit, že v roce 1982 byl maršálu Moskalenkovi udělen Řád přátelství č. 18.

Po smrti maršála Moskalenka v roce 1985 byly veškeré jeho sovětské i zahraniční řády ukradeny či ztraceny a dodnes (t.j. po více jak 20 letech) nebyly nalezeny. Výjimkou je jedna jediná dekorace, jejíž osud zůstal znám, a to právě Zlatá hvězda hrdiny Československé socialistické republiky. Pro českou či slovenskou faleristiku to lze označit snad jen za zázrak.

Právě tato zlatá hvězda je zachycena na níže uvedených fotografiích.  Hvězda je zajímavá tím, že má výrazně zkrácenou stuhu, a sice jejím přeložením a přišitím na rubu (dobře patrné na snímku vpravo). Zkrácení stuhy je patrné i na fotografii stuhy v etuji, kde je patrné původní výrbcem připravené vybrání pro hvězdu. Co bylo přesným důvodem této úpravy se již zřejmě nikdy nedozvíme a lze tak pouze spekulovat.

Při pohledu na fotografie maršála Moskalenka je patrné, že Zlatou hvězdu hrdiny ČSSR opravdu nosil spolu se svými ostatními řády. Maršál Kiril Semjonovič Moskalenko byl kromě jiného i dvojnásobným hrdinou SSSR. Tento titul a jeho nositelné požívali v Sovětském svazu mimořádné, až posvátné, úcty. Lze proto předpokládat, že nebylo vhodné, aby hvězda hrdiny cizího státu byla ve srovnání s hvězdami Hrdiny SSSR příliš veliká a tyto hvězdy svou velikostí zastiňovala. S ohledem na množství řádů a vyznamenání navíc zjevně každý volný centimetr místa na uniformě přišel vhod.

Sešitím (mírně se zužující) stuhy se na jejím líci utvořila uprostřed výrazná prohlubeň, která je patrná i na snímcích, na nichž má maršál Moskalenko připnuty své řády – viz. např. publikace Maršálové Sovětského svazu (v orig.  Маршалы Советского союза) vydaná v roce 1996 Institutem vojenských a vlastenecko-historických problémů a výzkumů v Moskvě (ISBN 5-7656-0012-3) . U této dekorace je tak na první pohled (vedle matričního čísla hvězdy) zřejmé, že  jedná o maršálovi udělenou a jím nošenou dekoraci.

Hmotnost dekorace se stuhou je 39,4 g.  Celá dekokrace s výjimkou závěsné jehly je vyroben ze zlata o ryzosti 986. Na závěsné liště i ráhnu lze nalézt označení ryzosti “986, značku výrobce – Ústředí uměleckých řemesel zlatý punc určený pro větší výrobky. Na závěsné jehle vyrobené z tvrdšího zlata o ryzosti 750 se nachází obdobná kombinace značek “750”, značka výrobce a zlatý punc. Samotná hvězda a závěsné ouško není žádnou značkou opatřeno. Na spodní části závěsného ráhna (těsně nad závěsným ouškem) je ručně vyryto číslo dekorace.

Na stránkách Archivu Kanceláře prezidenta republky byl v minulých dnech zveřejněn přepis další matriky řádů a vyznamenání z období před rokem 1989 a sice Řádu přátelství.

Z matriky vyplývá, že v letech 1978 – 1989 bylo uděleno pouze 96 exemplářů řádu. Matriku je možné nalézt zde: http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/index.cfm?event=clanek.detail&id=9

Je škoda, že archiv v přepisu uvádí pouze minimum údajů. Zejména u Řádu přátelství by bylo fajn, pokud by bylo uvedeno, kým nebo čím přesně vyznamenaný byl. U většiny vyznamenaných (cizí státní příslušníci) tak badateli pravděpodobně zůstane utajeno,  kým příjemce byla a jakou funkci zastával.

Původní československý Řád bílého lva byl udělován od roku 1923 do roku 1989. Byl udělován ve typech, první do r. 1961 (na líci se starým státním znakem, na rubu se znaky jednotlivých zemí – Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko, Podkarpatská Rus) a po roce 1961 (na líci již se socialistickým lvíčkem, na rubových ramenech bez zemských znaků).

V prvního typu udělovaného v letech 1923 – 1961 lze vysledovat některé odchylky. Řádové hvězdy obsahovaly na rubovém medailonu označení výrobce “Karnet Kyselý Praha”, po znárodnění podniku již označení “Zukov – Praha XI”.

Kromě různých variant puncovních značek lze u jednotlivých dekorací v průběhu let vysledovat i odchylky v provedení smaltu. U řádů lze nalézt např. prvorepublikové dekorace s tmavě červeným smaltem, případně pozdější dekorace se světle červeným až oranžovým smaltem. Na níže uvedených obrázcích jsou za shodných světelných podmínek dvě dekorace ŘBL druhého stupně, kde je rozdíl v barevném odstínu smaltu více než patrný.

V minulých dnech se v nabídce jednoho z tuzemských obchodníků objevil soubor řádů udělených před rokem 1989 slovenskému deníku Pravda, tehdejšímu orgánu Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Soubor sestává z Řádu republiky, Řádu Vítězného února a Řádu práce, prvním dvěma řádům jsou k dispozici velké dekrety ve slovenské verzi, k Řádu práce je pak k dispozici kopie novinové strany deníku Pravdy z 18. září 1955, v němž je hrdě oznamováno udělení řádu, a potvrzení Kanceláře prezidenta republiky z roku 1. října 1973 o udělení řádu.

Pravda byla před rokem 1989 hlavním komunistickým deníkem na Slovensku, jednalo se o obdobu českého Rudého práva.

K historii Pravdy (následující informace je převzata ze slovenské Wikipedie):

“Titul Pravda sa na Slovensku prvýkrát objavil 15. septembra 1920, kedy začal v Ružomberku pod názvom Pravda chudoby vychádzať týždenník Československej sociálnodemokratickej strany na Slovensku. V rokoch 1921 až 1923 vychádzal dvakrát týždenne, v roku 1924 skrátili noviny svoje meno na Pravda. V októbri 1925, už ako periodikum Komunistickej strany Československa, sa Pravda stala denníkom.

V rokoch 1922-26 mala Pravda nedeľnú prílohu Proletárska nedeľa, v ktorej uverejňovala svoje príspevky mladá slovenská inteligencia. Napríklad Ján Poničan, Eduard Urx, Peter Jilemnický, Fraňo Kráľ a iní. Od 4. septembra 1924 vychádza pod názvom Pravda. V polovici dvadsiatych rokov dosahuje náklad 1500 až 2000 kusov. Redakcia sa pre problémy s vtedajšou vládou presťahovala vo februári 1930 z Prahy do Bratislavy, no tlačila sa naďalej v Prahe.

V polovici júla 1934 bolo vydávanie na pol roka prerušené, redaktori prešli do nového periodika s názvom Ľudový denník. V čase Slovenského štátu bol pokračovateľom týchto novín ilegálny Hlas ľudu. Od 9. septembra 1944 krátko po vypuknutí Slovenského národného povstania začala vychádzať v Banskej Bystrici povstalecká Pravda. Po oslobodení začala postupne vychádzať Východoslovenská a Stredoslovenská Pravda.

V rokoch 1948 až 1989 bola Pravda tlačovým orgánom Ústredného výboru Komunistickej strany Slovenska. Na Slovensku mal denník výsadné postavenie a informoval najmä v línii komunistickej ideológii. Štátne podniky museli povinne denník odoberať.

Šéfredaktorom Pravdy bol od polovice roku 1947 až do konca roku 1951 Eduard Friš, po ňom do roku 1953 A. Nedvěd, ktorého vystriedal Miloš Marko. Od roku 1958 viedol redakciu Ondrej Klokoč, od roku 1968 Mária Sedláková, po nej krátko Luboš Podstupka a od roku 1969 Bohuš Trávniček. ^[1]

Od 1. januára 1959 vychádza denník Pravda vo svetovom formáte, ako prvé slovenské noviny. V tomto formáte vychádza až do roku 1989. Od 1. novembra 1968 má prílohu Pravda na weekend a od 8. januára 1971 vychádza Nedeľná Pravda. Od roku 1990 prestala byť Pravda orgánom ÚV KSS a vydáva ju zamestnanecká akciová spoločnosť Perex. Zároveň sa zmenil formát novín na berlínsky. Od roku 1995 ja majoritným vlastníkom vydavateľstva podnikateľ Juraj Široký a jeho Harvardská investičná spoločnosť. Široký v júli 2006 predal celý podiel vo vydavateľstve Perex anglickej spoločnosti Northcliffe International, ktorú vlastní anglická mediálna skupina Daily Mail and General Trust.”

Řád práce:

Jako první byl deníku udělen Řád práce č. 581 udělený 17. září 1955 při příležitosti Dne československého tisku a 35. výročí založení deníku. V průběhu let zřejmě došlo ke ztrátě dekorace i dekretu, neboť součástí souboru je Řád práce s č. 581, avšak jedná se o model dekorace udělovaný po roce 1960 (na rubu jsou písmena ČSSR). U dekorace se tedy jedná o dodatečně předaný duplikát za původní (ztracenou dekoraci). S ohledem na potvrzení prezidentské kanceláře z 1. října 1973 jsem se domníval, že, že dekorace byla vydána právě v této době. Tuto domněnku mi následně potvrdil i Archiv Kanceláře prezidenta republiky, který mi sdělil : “V roce 1973 se uvedené noviny obrátily na KPR se žádostí o vydání duplikátu řádového odznaku i diplomu. Žádost byla odůvodněna ztrátou řádu i diplomu. KPR žádosti vyhověla a zaslala Pravdě nový řádový odznak a potvrzení o udělení řádu již v roce 1955. Potvrzení byla náhrada za diplom.“

Duplikát Řádu práce (model ČSSR opatřený v roce 1973 matričním číslem původní dekorace 581 udělení v roce 1955).

Řád republiky:

Dalším řádem uděleným deníku Pravda byl Řád republiky č. 616 udělený 14. září 1970 za “zásluhy o šíření komunistických ideí a výstavbu socialismu v Československu”. K řádu se docho val velký dekret ve slovenské verzi o rozměrech 523 x 369 mm. Dekret byl zjevně roky vystaven spolu v dekorací (nalepena přímo na dekretu), zřejmě v síni tradic či na jiném veřejném místě, neboť je (kromě dekorace) značně vybledlý:

V září 1973 byl pak deníku Pravda udělen i Řád Vítězného února (č. 53) a sice za “dlouholetou politicko-výchovnu práci, za zásluhy o politickou konsolidaci po krizových letech a za vysokou angažovanou publicistickou činnost”. Dekret má rozměry 550 x 379 mm.

Archiv Kanceláře prezidenta republiky zveřejnil v minulých dnech další matriku řádů a vyznamenání minulého režimu. Z výroční zprávy archivu vyplývá, že přepis matriky za účelem zveřejnění byl dokončen (spolu s dalšími matrikami) již v minulém roce, je proto trochu zarážející, proč vše trvá tak dlouho a proč nebyly zveřejněny i další matriky. Soubor je opět “uzamčen”, takže běžný uživatel nebude schopen soubor vytisknout. Já to prostě nechápu :-(

Matriku lze nalézt zde:

http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/index.cfm?event=clanek.detail&id=9

Z matriky vyplývá, že celkem byla medaile za dobu své existence udělena 373x.  Jedná se tak o dekoraci relativně vzácnou.

Přidána nová stránka o Řádu socialismu:

Řád socialismu byl založen vládním nařízením č. 30/1951 Sb. ze dne 3. dubna 1951, kterým kterým se zakládají řády a vyznamenání a upravuje udělování čestného titulu “Hrdina práce”. Řád Socialismu se měl propůjčovat za zcela výjimečné zásluhy o vítězství socialismu v Československé republice, získané v budování, v boji s reakcí nebo při obraně státu.

Shora uvedeným nařízením byl kromě jiného zřízen i čestný titul Hrdina práce. Shora uvedené nařízení a stanovy stanovily, že hrdinovi práce, jehož zevním označením je zlatá hvězda Hrdiny práce, propůjčí president republiky zároveň Řád Socialismu.
 
Řád Socialismu propůjčoval na návrh vlády president republiky. Zároveň s řádem měl vyznamenaný dostat diplom a řádovou knížku jako doklad k nošení řádu.
 
Řád Socialismu tvoří vavřínový věnec o průměru 37 mm se stuhou, jejíž volné konce jsou shrnuty pod jeho dolní částí. Uvnitř věnce je v dolní polovině panorama Hradčan. Na modře smaltované obloze vybíhá za Hradčany pět paprsků, které zčásti přesahují věnec; na středním paprsku spočívá rudá pěticípá hvězda. Kolem věnce mezi paprsky je vsazeno 20 českých granátů. Na rubu řádu je srp a kladivo, pod nimi vavřínová ratolest a matriční číslo. Řád socialismu je ražen ze zlata, panorama Hradčan je z bílého zlata. Zlatým závěsem, vytvořeným lipovými ratolestmi a stužkou s písmeny ČSR, je zavěšen na stuze 38 mm široké a 55 mm dlouhé; stuha je rudá s 15 mm širokým tmavorudým pruhem uprostřed. Řád Socialismu se nosil na levé straně prsou přede všemi československými řády a vyznamenáními. Nosila-li se pouze stužka řádu, byla napjata na pravoúhlé liště 10 mm široké a 38 mm dlouhé.
 
Řád socialismu bylo možné propůjčit i po smrti; v takovém případě se řád a doklady měly doručit rodině vyznamenaného. Zemřel-li vyznamenaný, ponechal se řád a doklady jako památka jeho rodině; nikdo z rodiny je však nesměl nosit. Nebylo-li nikoho z rodiny zesnulého, měl být Řád socialismu a doklady vráceny úřadu předsednictva vlády.
 
Dopustil-li se vyznamenaný jednání, které ho činí nehodným  řádu nebo vyšly-li dodatečně najevo skutečnosti, svědčící o tom, že mu byl řád propůjčen nezaslouženě, řád ztrácel. Úřadu předsednictva měl být Řád socialismu a doklady vráceny rovněž v případě při odsouzení ke ztrátě čestných práv občanských, vyslovené soudem. V případě ztráty, odcizení a pod. mohl úřad předsednictva vlády vydat náhradní řád za úhradu, kterou sám stanovil. Ztrátu a odcizení byl vyznamenaný povinen ohlásit neprodleně úřadu předsednictva vlády.
 
Řád socialismu byl nezcizitelný.
 
Řád bylo možné propůjčit i a) souboru osob, které tvořily pracovní nebo jiný kolektiv. K převzetí řádu nebo vyznamenání a dokladů měl kolektiv zvolit ze svého středu delegaci; b) vojenskému útvaru, útvaru Sboru národní bezpečnosti nebo jinému podobnému útvaru. K převzetí řádu nebo vyznamenání a dokladů mělo určit delegaci velitelství útvaru; dekorování se mělo provádět před nastoupeným útvarem; c) podnikům, ústavům a státním orgánům nebo jejich symbolům. K převzetí řádu nebo vyznamenání a dokladů měl delegací určit příslušný orgán.
 
Věci Řádu socialismu měl podle stanov spravovat předseda vlády.

Řád socialismu byl udělen pouze několikrát. Od roku 1953 byl nahrazen Řádem budování socialistické vlasti a od roku 1955 pak Řádem Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti.  Formálně byl Řád socialismu zrušen až nařízením vlády č. 34/1959 Sb. s účinností k 18. červnu 1959.

Na níže uvedených snímcích je zachycen jeden z návrhů Řádu socialismu ze soukromé sbírky v České republice. Dle informací jeho majitele se má jednat o jeden z exemplářů připravených pro výběrovou komisi.

V níže uvedené příloze k vládnímu nařízení zveřejněné ve sbírce zákonů je zachycena oficiální podoba Řádu socialismu:

V únoru letošního roku se v prostorách Hrzánského paláce v Praze konala výstava řádů a vyznamenání členských států Evropské unie. Věřejnost i sběratelé měli mimořádnou příležitost prohlédnout si některé skvosty a to zejména následující:

1.) Český šlechtický kříž

2.) Řád bílého lva ČSR 

Vystavena bylo kromě jiného i kolana Řádu bílého lva s dekorací civilní skupiny. Jedná se o jedno z nejkrásnějších dekorací vůbec. 

3.) Řád bílého lva ČSSR

Vystavena byla rovněž kolana Řádu bílého lva – model z období 1960-1989. Ve dvou vitrínách tak bylo možné vidět oba modely řádové kolany (plus současnou kolanu Řádu bílého lva České republiky. Vystaveny byly rovněž řádové hvězdy a dekorace III. stupně vojenské a civilní skupiny.

4.)  Ŕád bílého lva ČSFR

Autor těchto stránek, nemaje výraznějšího výtvarného talentu, upřímně obdivuje kohokoliv, kdo dokáže něco nakreslit, namalovat, vymodelovat čijinak vytvořit.  Přes tento respekt si stojím za tím, že ač je prvorepublikový Řád bílého lva možné považovat za jeden z nejkrásnějších řádů vůbec, je to, co se mělo udělovat v letech 1990-1992 ostuda a hnus. Níže uvedený snímek snad není třeba dále komentovat.

5.) Řád bílého lva České republiky

Oproti federálnímu modelu Řádu bílého lva jednoznačný posun k lepšímu (hezčí je cokoliv), ale ve srovnání s prvorepublikovým a dokonce i socialistickým modelem působí řád příliš moderně a stroze a trochu “plastově”. Jak provedení jednotlivých dekorací tak i řádového řetězu prostě není ono.  Zejméa u kolany lze namísto do detailu jemně provedených článků nalézt moderní mohutné součástky připomínající spíše soukolí převodovky než jemnou klenotnickou práci.

Koupím kolanu Řádu bílého lva, model do roku 1960 nebo model z období 1960-1989 a dekorace Řádu bílého lva – model z let 1960-1989, kterýkoliv model. Cena dohodou, diskrétní jednání. Kontakt 603 492 329 nebo info@vyznamenani.net

Byla doplněna nová stránka ohledně Československé revoluční medaile.

Na stránce ohledně Československého válečného kříže 1939 byly doplněny snímky dekorace pražského vydání 1945-1946.

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Archiv Kanceláře prezidenta republiky zveřejnil první matriku udělených vyznamenání, a to matriku Řádu Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti. Matrika nebyla digitalizována, nýbrž byl zveřejněn její částečný přepis ve formátu pdf. Soubor je možné získat na stránkách archivu http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/index.cfm?event=clanek.detail&id=9.

Přehled obsahuje informace o číslu dekorace, vyznamenané fyzické či právnické osobě, u fyzických osob datum narození a rok udělení.

Je škoda, že oproti nebyla zvolena metoda kompletní digitalizace, neboť z vlastní zkušenosti vím, že matriky obsahují řadu dalších zajímavých informací, např. informace o odejmutí či vrácení řádů či informace o funkci či postavení vyznamenaných. Řada jmen z matrik dnešnímu badateli nic neříká a tak vlastně není jasné, o koho se vlastně jednalo.

Je poněkud zarážející,i když s ohledem na dosavadní přístup archivu snad ani ne zase tak překvapivé,  že soubor ve formátu pdf je zamčený a proto ho po stažení např. není možné ani vytisknout. Tento problém je ovšem řešitelný. Na internetu lze relativně snadno během několika minut nalézt návody, jak takový soubor vytisknout resp. odemknout – např. pomocí programu “Freeware PDF Unlocker”, který je volně ke stažení na http://www.slunecnice.cz/sw/freeware-pdf-unlocker/ . Nevíte-li si s tím rady, napište mi na info@vyznamenani.net

Na stránce věnované Řádu Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti byly doplněny některé informace o počtu udělených řádů a jejich nositelích.

 Díky laskavému přispění pana Mgr. Květoslava Growky rád zveřejňuji další snímekdekorace udělené vojenskému útvaru s praporovou stuhou. Jedná se o Řád rudé hvězdy. U praporové stuhy se ve skutečnosti jedná o stuhu k medail Za zásluhy o obranu vlasti.

Nádherný snímek zaslal pan Mgr. Květoslav Growka, kterému touto cestou ještě jednou děkuji.

. V minulých dnech proběhla na internetovém portálu aukro.cz další aukce dekorace udělené vojenskému útvaru opatřenou velkou stuhou k připevnění na bojovou zástavu a sice Medaile za upevňování přátelství ve zbrani II. stupně udělená dne 9. května 1986 2. samostatnému raketometnému oddílu. Autor těchto stránek měl možnost si tuto dekoraci prohlédnout. 

Stuha je 100 mm široká a 950 mm dlouhá. Na jedné straně je opatřena ozdobným střapcem, na druhém konci pak mašlí a zlatými tkaničkami pro přivázání k bojové zástavě. Dekret má rozměry  425 x 297 mm
 

Řada řádů a vyznamenání mohla být udělována nejen jednotlivcům, ale i vojenským útvarům. Zřejmě pro účely připevnění k bojové zástavě takové dekorace vybaveny nejen obvyklou stužkou ale i velkou stuhou. Sada obdobných dekorací byla v minulých dnech dražena na aukčním serveru aukro.cz a sice Řád rudé hvězdy, Vyznamenání za vynikající prácii a Medaile za upevňování přátelství ve zbrani.

Žádnou z aukcí se mi bohužel nepodařilo vyhrát – konec první jsem “prošvihl” a v druhých dvou byl poražen. Vítězi, kterého dokonce osobně znám, tímto blahopřeji, neboť se mu podařilo získat do své sbírky všechny tři dekorace. Takže pro potěchu oka a sběratelských srdcí alespoň fotografie (převzaty z aukro.cz):

Jedním z nejbližších spojenců Československé republiky byla od jejího vznikú až do druhé světové války Francie. Tato skutečnost se projevila v i tom, že českolovenský stát odměňoval příslušníky a zástupce svého spojence dekoracemi Řádu bílého lva.

Jedna z takových dekorací – Řád bílého lva IV. třídy, vojenské skupiny je vyobrazena na níže uvedených snímcích. Dekorace je opatřená závěsem typicky užívaným právě ve Francii a z Francie byla do České republiky také dovezena.

Dle puncovních značky by se mělo jednat o dekoraci uvedenou do oběhu po 1. lednu 1929:

V minulých dnech byl tuzemským sběratelem do České republiky ze zahraničí dovezen velkoříž Řádu bílého lva, civilní skupiny, vyrobený firmou Karnet a Kyselý. Podle puncovních značek se pravděpodobně jedná o dekoraci vyrobenou po druhé světové válce.

Dekorace byla získána z Bulharska, údaje o nositeli zatím nejsou známy.  Níže uveřejňujeme několik prvních snímků kompletu, který byl svým majitelem pojmenován s ohledem na zemi původu “Kosťa”:

Velkokříž Řádu bílého lva patří k jedněm z nejkrásnějších a nejvzácnějších dekorací. Je proto potěšující, že dřívější praxe výprodeje vzácných vyznamenání do ciziny je stále častěji nahrazována snahou tuzemských sběratelů či obchodníků dovážet naopak dekorace z ciziny zpět do České republiky a vzácné komplety se po dlouhých letech vracejí tam, kam patří, tedy do tuzemska.

V příštích dnech či týdnech by měla být k dispozici podrobnější fotografická dokumentace, kterou rádi uveřejníme.