www.vyznamenani.net

Nově zde bylo v PDF publikováno šest dalších seznamů (Čestný titul Hrdina ČSSR s právem nosit zlatou hvězdu Hrdiny ČSSR, Řád Vítězného února, Československé vyznamenání práce I. stupně – zlatá medaile Hrdina práce, Československé vyznamenání práce II. stupně – stříbrná medaile Za zásluhy o výstavbu, Československé vyznamenání práce II. stupně – čestný putovní praporec Bojovníkům práce a Vyznamenání Za statečnost). Tyto soubory jsou mnohem lépe zpracovány (doplnění o příslušné normy a stanovy, uvádění charakteru povolání u některých vyznamenaných apod.).

Archiv předpokládá, že do konce roku zde bude zveřejněna kompletní databáze nositelů Československého řádu Bílého lva 1923-1990 a Československé medaile Bílého lva 1923-1956, na jejímž dokončení se v současné době pracuje, a seznamy nositelů dalších vyznamenání z let 1945-1989 (Čestný odznak Za zásluhy o výstavbu státu, Čestný odznak Za pracovní obětavost, Veřejné uznání podle dekretu prezidenta republiky č. 89/1945 Sb., Čestný titul Hrdina socialistické práce s právem nosit zlatou hvězdu Hrdiny socialistické práce, Řád práce, Čs. vyznamenání práce III. stupně – bronzová medaile Za pracovní obětavost, Čs. vyznamenání práce III. stupně – čestný putovní praporec Úderníkům práce aj.)

 Kromě toho by měly být do konce roku v sekci Archivní fondy a sbírky publikovány archivní pomůcky ke Sbírce vyznamenání, Sbírce odňatých a vrácených vyznamenání a také soupis Evidenčních knih k udělování vyznamenání z fondu KPR (zejména matrik nositelů), který je již zpracován, chybí pouze vypracovat úvod.

Matriky naleznete na adrese

http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/index.cfm?event=clanky&path=22.

 

V těchto dnech jsme od Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě získali snímky dekorace Zlaté hvězdy Hrdiny Československé socialistické republiky č. 35 ze sbírek jejich muzea. Děkujeme za jejich zaslání a možnost jejich zveřejnění.

Jedná se o originální neudělený exemplář převedený ze fondů Kanceláře prezidenta republiky po roce 1989 do tohoto muzea:

Zlatá hvězda Hrdiny Československé socialistické republiky je jedním z nejvzácnějších vyznamenání ČSSR. Dle údajů matriky Archivu Kanceláře prezidenta republiky bylo v letech 1960 – 1989 uděleno pouze 31 těchto titulů. Hvězda s číslem 32 byla po listopadu 1989 darována Národnímu muzeu v Praze.

V minulosti jsme na našich stránkách již publikovali fotografie zlaté hvězdy udělené sovětskému maršálu Moskalenkovi. V těchto dnech se nám podařilo získat snímek další z těchto extrémně vzácných vyznamenání a sice zlaté hvězdy udělené bývalému ministru zahraničí Vladimíru Clementisovi.

JUDr. Vladimír Clementis, slovenskýkomunistický politik, publicista a diplomat se narodil 20.září 1902 v obci Tisovec, okres Rimavská Sobota.

 Vystudoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od počátku studií  se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisti. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ).

V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění.

V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov-Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků (Milan Hodža, Štefan Osuský, Jan Pauliny-Tóth) o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v londýnském rozhlasovém vysílání pro Československo jako žurnalista a hlasatel pod jménem Peter Hron.

V roce 1945 byl opět přijat do KSČ a stal se státním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Od smrti Jana Masaryka v březnu 1948 do března 1950 byl ministrem tohoto rezortu. Na IX. sjezdu KSČ v roce 1949 byl zvolen za člena Ústředního výboru (ÚV) strany. Zůstal jím do roku 1951. V té době řídil „repatriace“ maďarského obyvatelstva ze Slovenska.

V lednu 1951 byl na základě vykonstruovaného obvinění z pokusu o protistátní spiknutí zatčen. Roce 1952 byl v rámci tzv.  Procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského odsouzen k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. V roce 1963 byl rehabilitován.

Dne 29. dubna 1968 mu byl in memoriam udělen titul Hrdina Československé socialistické republiky. V matrice Archivu Kanceláře prezidenta republiky je zapsán pod č. 3.

Na níže uvedeném snímku je zachycena Zlatá hvězda Hrdiny Československé socialistické republiky č. 3 udělená 29. dubna 1968 in memoriam Vladimíru Clementisovi. Hvězda se nachází ve sbírkách Slovenského národného múzea – historického múzea v Bratislavě, které nám během naší návštěvy umožnilo pořídit její fotografie. Původní etuji nemá muzeum k dispozici.

Ve sbírkách SNM – historického múzea se nacházejí i další vyznamenání Vladimíra Clementise a sice Československý válečný kříž 1939 a Československá vojenská medaile za zásluhy.

Shora uvedený snímek pochází z 30.dubna 1979. Prezident Československé socialistické republiky a generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa předává Zlatou hvězdu Hrdiny socialistické práceJánu Janušovi, strojnímu zámečníkovi n.p. Povážské strojírny, závod Klementa Gottwalda, Povážska Bystrica, za dlouholetou obětavou hospodářskou a politickou činnost. Vyznamenaný obdržel zlatou hvězdu v etuji a tubu s velkým dekretem.

Za pozornost stojí rovněž dvě hvězdy Hrdiny Československé socialistické republiky na hrudi Gustáva Husáka. Na třetí titul a třetí zlatou hvězdu si musí Gustáv Husák ještě 4 roky počkat…

Na stránce věnované Čestnému titulu Hrdiny socialistické práce byly umístěny nové fotografie kompletu Zlaté hvězdy hrdiny socialistické práce z roku 1985. Komplet sestává ze Zlaté hvězdy hrdiny hrdiny socialistické práce č. 216, velkého udělovacího dekretu a původní etuje.

Provedení hvězdy odpovídá ostatním dosud popsaným hvězdám:

Provedení etuje se liší od dosud na těchto stránkách publikovaných etují k hvězdám z let 1979 – 1983. Etuje má světlejší barvu (středně červenou) a je (narozdíl od dřívější verze etuje) na přední straně opatřena zavíracím mechanismem. Byla zřejmě používány někdy mezi lety 1984-1987 (v roce 1983 a 1988 je již doloženo použití jiného typu etuje).

Shodou okolností je z jiného zdroje k dispozici publikace “Vysoká společenská uznání nejlepším” z roku 1985, kde jsou vyfotografováni všichni nositelé státních řádů vyznamenaní dne 30. dubna 1985 na Pražském hradě. Je tak k dispozici i dobová fotografie nositele této hvězdy:

Na stránkách věnovaných   Řádu rudé zástavy byly zveřejněny nové obrázky velmi vzácného Řádu rudé zástavy – prvního modelu “ČSR”. Na stránku je možné přejít kliknutím zde.

Odznak byl zřízeni spolu s dalšími vyznamenáními dekretem prezidenta republiky č. 89/1945 Sb., ze dne 12. října 1945 o vyznamenáních za zásluhy o výstavbu státu a za vynikající pracovní výkony

V katalogu V. Měřičky je odznak popsán následovně (převzato z publikace Měřička V., Československá vyznamenání, IV. část, 1945-1975, ČNS – pobočka Hradec Králové, 1976):

Odznak je celostříbrný, v rozměru 40×35 mm a je tvořen ozubeným kolem, na jeho ž dolní části je nápis: ZA OBĚTAVOST V PRÁCI. Uvnitř kola je na sníženém podkladě př i dolním okraji skřížená lipová ratolest a dva klasy. Do horní poloviny středu kola a přes jeho horní okraj přesahuje lev státního znaku. Rubní strana je hladká a je opatřena kolmou připínají jehlicí. V trojúhelníku je umístěna číslice 3 a značka ryzosti “900″.”

Publikace obsahuje rovněž níže uvedené vyobrazení odznaku opatřeného svislou zapichovací jehlicí:

 

Publikace autorů Josefa Kounovského a Zděnka Heince Československá vyznamenání za pracovní úspěchy 1945-1949 vydaná Českou numismatickou společností v Hradci Králové v roce 2001 uvádí, že odznak je vyroben ze stříbra 900,. Odznak je uveden s upínáním na svislou jehlici, přičemž hmotnost odznaku má být 18,03 g s tím, že v roce 1947 byla zahájena výroba odlehčené verze odznaku o hmotnosti 12,76 g. Dále se uvádí, že odznak není opatřen značkou výrobce.

 

Obrázek této lehčí verze odznaku na jehlici poskytl jeden ze slovenských sběratelů. Hmotnost odznaku je 12,92 g, je vyroben ze stříbra ryzosti 900, je opatřen značkou ryzosti 900 a stříbrným puncem (číslice “3″ v trojúhelníčku). Odznak je na jehle označen značkou výrobce “FA”:

Autori této stránky zaznamenal i odchylné provedení – vyrobeno ze stříbra ryzosti 800. Na lícové straně se nachází punc stříbra (v trojúhelníku číslice 5) a označení ryzosti “800″. Na rubové straně není svislá jehlice ale vodorovná zapínací jehla se zapínacím mechanismem.

 

Zapínací jehla je opatřena stříbrným puncem (v trojúhelníku číslice 5) a označením výrobce “F A” (dle V. Měřičky se jedná o firmu Franta Anýž). V. Měřička uvádí tyto značky pouze u Odznaku za zásluhy o výstavbu státu (VM 26.1 – viz. shora uvedená publikace, str. 6), avšak zjevně byly používány i u Odznaku z obětavost v práci. Hmotnost vyobrazeného odznaku je 18,1 g.

Shodné provedení odznaku bylo v minulosti draženo na aukci Aurea Praha, aukce 12/2007 (obrázek převzat z katalogu této aukce) jako položka 311:

I zde je odznak opatřen upínáním na vodorovnou jehlici a dle podpisu v aukčním katalogu je opatřen puncovními značkami 800 a “5″.

 

 

 

Československá vyznamenání práce byla zřízena vládním nařízením č. 265/1948 Sb. ze dne 3. prosince 1948 o vyznamenáních za zásluhy o výstavbu státu a za vynikající pracovní výkony. Vyznamenání byla zřízena, aby se ocenilo budovatelské úsilí, nadšení pracujícího lidu a výsledky pracovního socialistického soutěžení, zakládá se Československé vyznamenání práce pro jednotlivé osoby a pro pracovní soubory o třech stupních. Nařízením byl nahrazen původní systém Vyznamenání za zásluhy o výstavbu státu a za vynikající pracovní výkony z roku 1945.

Za zásluhy o hospodářskou výstavbu státu v duchu socialistickém a za vynikající pracovní výkony, zvláště vítězů pracovních soutěží, mohlo být propůjčeno Československé vyznamenání práce, a to:

a) jednotlivým osobám zlatá medaile “Hrdina práce” spojená s čestným titulem “hrdina práce” jako I. stupeň, stříbrná medaile “Za zásluhy o výstavbu” jako II. stupeň a bronzová medaile “Za pracovní obětavost” jako III. stupeň,

b) pracovním souborům čestný putovní prapor “Hrdinům práce” jako I. stupeň, čestný putovní praporec “Bojovníkům práce” jako II. stupeň a čestný putovní praporec “Úderníkům práce” jako III. stupeň.

Za tytéž zásluhy mohlo být jednotlivým osobám nebo pracovním souborům projeveno uznání.

Československé vyznamenání práce propůjčované jednotlivcům mělo tři stupně, a to:

a) I. stupeň, kterým byla zlatá medaile “Hrdina práce” spojená s čestným titulem “hrdina práce”. I. stupeň mohl být propůjčen osobám, které si získaly mimořádné zásluhy o hospodářskou výstavbu státu vynikající průkopnickou činností, která přispěla k rozvoji tak širokého hospodářského úseku, že to svými důsledky zasahuje život celého státu.

b) II. stupeň, kterým byla stříbrná medaile “Za zásluhy o výstavbu”. II. stupeň mohl být propůjčen osobám, které si získaly mimořádné zásluhy o hospodářskou výstavbu státu.

c) III. stupeň, kterým byla bronzová medaile “Za pracovní obětavost”. III. stupeň mohl být propůjčen osobám, které se staly vysokou pracovní výkonností a obětavou prací vynikajícími vzory v plnění pracovních úkolů, získaly k následování i další pracovníky a tak se zasloužily o hospodářskou výstavbu státu.

Existovaly 2 emise medailí:

a) emise Československého vyznamenání práce 1948, a

b) emise Československého vyznamenání práce 1949-1951.

Československé vyznamenání práce 1948 ( 1. emise):

1.) Zlatá medaile Hrdina práce

Kruhová medaile o průměru 36 mm a síle 2 mm ražená ze stříbra a pozlacená.

Na líci medaile je znázorněna postava muže vpravo hledícího, držícího pravou rukou kladivo, opřené násadou o koleno pravé nohy, spočívající na stupni. Levou rukou drží rukojeť pluhu. V pozadí jest znázorněna těžní věž, huť a dva stožáry elektrického vedení. V horní části medaile je rovnoběžně s okrajem nápis “HRDIMŮM PRÁCE”.

Na rubu se ve středu nachází plasticky zvýrazněný čtvercový štít státního znaku. Při heraldicky pravé straně mezi okrajem a štítem sedí sova na zavřené knize a pod ní umístěna Merkurova hůl. Při levém okraji jsou nahoře dvě zřízená hornická kladiva, pod nimi srp s obilnými klasy. Pod štítem je umístěno ozubené kolo. Zcela nahoře pod štítem je ve dvou řádcích text VDĚČNOST NÁRODA. Na dolní straně je vyražen text POZLACENO, puncovní značka stříbra a ryzost 987/1000 (popis v tomto odstavci je převzat z publikace Kounovský J. – Heinc Z., Československá vyznamenání za pracovní úspěchy 1945-1949, Česká numismatická společnost – pobočka v Hradci Králové 2001).

Medaile se nosila na světle červené hedvábné průvlečné stuze široké 36 mm.

FOTO NENÍ K DISPOZICI

2. Stříbrná medaile Za zásluhy o výstavbu

Medaile je identická se shora uvedenou medailí, avšak je stříbrná bez zlacení. Rubová strana je rovněž shodná. Na hraně medaile je vyražena pouze puncovní značka stříbra a ryzost 987/1000.

FOTO NENÍ K DISPOZICI

3. Bronzová medaile Za pracovní obětavost

Medaile je vzhledově shodná, je však ražena z bronzu. Hrana medaile je prázdná.

Československé vyznamenání práce 1949 – 1951 (2. emise):

V roce 1949 bylo rozhodnuto o změně grafické podoby vyznamenání. Lícová strana medaile je totožná, avšak namísto textu “HRDINŮM PRÁCE” se v horní části medaile nachází slova “PRÁCI ČEST”. Rubové strany jsou u jednotlivých medailí odlišné:

1. Zlatá medaile Hrdina práce

Na rubu medaile je vyobrazení lva z malého státního znaku republiky Československé. I. stupeň medaile ze stříbra, pozlacený a má na rubu pod vyobrazením lva nápis “Hrdina práce”. Pod nápisem je lipová ratolest.

2. Stříbrná medaile Za zásluhy o výstavbu

II. stupeň medaile je stříbrný, na rubu mezi vyobrazením lva a lipovou ratolestí je nápis “ZA ZÁSLUHY O VÝSTAVBU”.

3. Bronzová medaile Za pracovní obětavost

III. stupeň medaile je bronzový, na rubu mezi vyobrazením lva alipovou ratolestí je nápis “ZA PRACOVNÍ OBĚTAVOST”.

Československé vyznamenání práce III. stupně 1949-1951 – bronzová medaile Za pracovní obětavost (udělená 27. října 1949):

 

Československé vyznamenání práce propůjčované pracovním souborům mělo tři stupně, a to:

a) I. stupeň, kterým byl čestný putovní prapor “Hrdinům práce”. I. stupeň mohl být propůjčen pracovním souborům, které vysokou výkonností předstihly ostatní pracovní soubory v oboru zvláštního hospodářského významu a přispěly tak mimořádně k budovatelskému úsilí o hospodářskou výstavbu státu.

Čestný putovní prapor “Hrdinům práce” je obdélníkového tvaru rozměru 100 cm x 80 cm. Je zhotoven z přírodního hedvábí rudé barvy. Okraj praporu je 8 cm široký, bílé barvy, se střídavými červenými a modrými proužky. Na lícní straně praporu je vzpřímený stříbrný dvouocasý lev vpravo hledící. Jazyk, drápy a čelenka lva jsou barvy zlaté. Lev nese na prsou červený štítek s třemi modrými vrchy. Na prostředním vyšším vrchu je vztyčen stříbrný patriarší kříž. Pod tímto vyobrazením lva je nápis “Hrdinům práce” ve zlaté barvě. Na rubu praporu je symbolické znázornění práce, skládající se z ozubeného kola v kolmé poloze, srpu, kladiva a kružidla, dvě lipové ratolesti a nápis “Práci čest” ve zlaté barvě. Prapor je připevněn na dřevěné žerdi, dlouhé 220 cm a ukončené kovovou zlacenou hlavicí.

b) II. stupeň, kterým byl čestný putovní praporec “Bojovníkům práce”. II. stupeň byl propůjčován pracovním souborům, které si získaly mimořádnou zásluhu o výstavbu státu tím, že svou vysokou výrobností předstihly ostatní pracovní soubory v širším významném hospodářském oboru nebo které výsledky své práce dosáhly mimořádného úspěchu dalekosáhlého veřejného významu.

Čestný putovní praporec “Bojovníkům práce” je obdélníkového tvaru rozměru 80 cm x 64 cm. Je zhotoven z vlněné tkaniny rudé barvy. Okraj praporce je 7 cm široký, bílé barvy, se střídavými červenými a modrými proužky. Na lícní straně praporce je vzpřímený stříbrný dvouocasý lev vpravo hledící. Jazyk, drápy a čelenka lva jsou barvy žluté. Lev nese na prsou červený štítek s třemi modrými vrchy. Na prostředním vyšším vrchu je vztyčen stříbrný patriarší kříž. Pod tímto vyobrazením lva je ve žluté barvě nápis “Bojovníkům práce”. Na rubu praporce je symbolické znázornění práce, skládající se z ozubeného kola v kolmé poloze, srpu, kladiva a kružidla. Pod tímto obrazcem je ve žluté barvě nápis “Práci čest”. Praporec je připevněn na žerdi, dlouhé 200 cm a zakončené kovovou postříbřenou hlavicí.

c) III. stupeň, kterým byl čestný putovní praporec “Úderníkům práce”. III. stupeň byl propůjčován pracovním souborům, které se svou vysokou výrobností nebo vynikajícími úspěchy ve vědecké, výzkumné, správní nebo kulturní činnosti staly vzory pracovním souborům téhož druhu v plnění pracovních úkolů a tak se zasloužily o hospodářskou výstavbu státu.

Čestný putovní praporec “Úderníkům práce” je obdélníkového tvaru rozměru 80 cm x 64 cm. Je zhotoven z bavlněné tkaniny rudé barvy. Okraj praporce je 7 cm široký, bílé barvy, se střídavými červenými a modrými proužky. Na lícní straně praporce je vzpřímený bílý dvouocasý lev vpravo hledící. Jazyk, drápy a čelenka lva jsou barvy žluté. Lev nese na prsou červený štítek s třemi modrými vrchy. Na prostředním vyšším vrchu je vztyčen bílý patriarší kříž. Pod tímto vyobrazením lva je ve žluté barvě nápis “Úderníkům práce”. Na rubu praporce je symbolické znázornění práce, skládající se z ozubeného kola v kolmé poloze, srpu, kladiva a kružidla. Pod tímto obrazcem je ve žluté barvě nápis “Práci čest”. Praporec je připevněn na žerdi, dlouhé 200 cm a zakončené kovovou hlavicí.

Vyobrazení jsou převzata z publikace “Vítězové na poli práce v prvém roce pětiletky”, vydané Ministerstvem informací a osvěty ke II. všeodborovému sjezdu ROH.

Československé vyznamenání práce propůjčoval prezident na návrh vlády. Uznání za zásluhy projevoval prezident republiky, vláda nebo příslušný člen vlády.

Za vynikající výkony veřejného významu v hospodářské nebo správní činnosti, ve vědě, v technice nebo na poli kulturním bylo možné jednotlivcům nebo pracovním souborům projevit uznání za zásluhy.

Zároveň s vyznamenáním se odevzdával vyznamenané osobě nebo vyznamenanému souboru diplom o tom, že vyznamenání bylo uděleno.

Ukázka dekretu k Československému vyznamenání práce III. stupně – Bronzové medaili Za pracovní obětavost udělené v roce 1949:

Desky k dekretu:

Zemřela-li vyznamenaná osoba, ponechávalo se vyznamenání i diplom jejím dědicům na památku. Nesměli však vyznamenání nosit.

Máme zájem o koupi zlaté či stříbrné medaile vyznamenání práce 1. emise (s textem “Hrdinům práce”) . Kontaktuje nás prostřednictvím níže uvedeného formuláře:

Archiv Kanceláře prezidenta republiky uveřejnil na svých internetových stránkách nové přepisy matrik řádů a vyznamenání. Jedná se o:

a) jmenný rejstřík nositelů Řádu bílého lva z let1922 – 1947 (rozsah rejstříku je 181 stran !!!!),

b) přepis matriky Čestného titulu Letec – kosmonaut ČSSR,

c) přepis matriky Čestné standarty bojovníkům práce, a

d) přepis matriky Čestné standarty hrdinům práce.

 

Soubory je možné stáhnout na stránkách archivu.

Zlatá hvězda Hrdiny Československé socialistické republiky je jedním z nejvzácnějších vyznamenání ČSSR. Dle údajů matriky Archivu Kanceláře prezidenta republiky bylo v letech 1960 – 1989 uděleno pouze 31 těchto titulů. Hvězda s číslem 32 byla po listopadu 1989 darována Národnímu muzeu v Praze (autoru těchto stránek byla již předběžně přislíbena možnost pořízení a zveřejnění jejích fotografií, jen co bude mít čas, fotografie se tu objeví).

Originální dekorace byla vyrobena ze zlata o ryzosti 986 (s výjimkou upínací jehly, která je o ryzosti 750) a je prakticky nedostupná. Dle informací autora se originál hvězdy doposud nikdy neobjevil na veřejném trhu a jeho skutečnou cenu lze tak jen pouze odhadovat.

Důvodem je zejména nízký počet udělení a dále skutečnost, že z celkových 31 exemplářů jich bylo 14 uděleno do Sovětského svazu (3 hvězdy generálnímu tajemníkovi UV KSSS Leonidu Iljiči Brežněvovi, 8 hvězd maršálům Sovětského svazu a 3 hvězdy sovětským kosmonautům, příslušníkům posádek kosmického letu Vladimíra Remka). Tento fakt činí tuto dekoraci ještě vzácnější, neboť téměř polovina hvězd byla udělena do zahraničí a šance na jejich objevení či dokonce návrat do vlasti jsou takřka minimální.

Autoru těchto stránek se však přesto naskytla zcela mimořádná příležitost pořídit fotodokumentaci jedné z těchto “ztracených” hvězd a sice hvězdy č. 10, udělené v roce 1969 maršálu Sovětského svazu Kirilu Semjonoviči Moskalenkovi.

Kiril Semjonovič Moskalensko se narodil 28. dubna (11. května) 1902 ve vsi Grišino na Ukrajině. V Rudé armádě sloužil od r. 1920 jako velitel dělostřeleckých jednotek. V letech Velké vlastenecké války od dubna do srpna 1941 jako velitel 1. dělostřelecké motorizované protitankové brigády, jako velitel střeleckého sboru (srpen - září 1941, jako velitel jezdeckého sboru (únor – březen 1942 a jako velitel 38. armády (březen – červenec 1942. V období červenec – srpen 1942 velel (tehdy jako generálmajor) Moskalenko 1. tankové armádě, do října 1942 1. gardové samostatné armádě, do října 1943 40. armádě a poté až do konce války 38. armádě.

Po druhé světové válce byl velitelem Přikarpatského vojenského okruhu, Moskevské vojenské oblasti, byl velitelem raketových vojsk a náměstkem ministra obrany SSSR, hlavním inspektorem ministerstva obrany a poté generálním inspektorem skupiny generálních inspektorů ministerstva obrany SSSR. 16. srpna 1948 mu byla udělena hodnost plukovníka, dne 4. června 1940 generálmajora, 19. června 1943 byl jmenován generálporučíkem,  19. září 194 generálplukovníkem, dne 3. srpna 1953 byl jmenován armádním generálem a konečně 11. března 1955 byl jmenován maršálem Sovětského svazu (tato hodnost byla udělena pouze 41 osobám). 26. června 1953 velel skupině generálů a důstojníků sovětské armády, která na žádost Nikity Chruščova zatkla Lavrentije Pavloviče Beriju, lidového komisaře vnitra, jednoho z hlavních vykonavatelů Stalinových čistek.  Maršál Moskalenko zemřel 17. června 1985 a je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.

Maršál Moskalenko se významnou měrou podílel na osvobození Československa. Jako velitel 38. armády se podílel zejména na velení v Karpatsko-Dukelské operaci a na Ostravské operaci. Pod jeho veleni spadaly i jednotky 1. československého armádního sboru.

Maršál Moskalenko byl dvojnásobným držitelem titulu Hrdina Sovětského svazu, které mu byly uděleny  23.10.1943 (hvězda č. 2002) a  21.02.1978 (hvězda č. 105). Kromě toho byl maršál Moskalenko vyznamenán 7 řády Lenina, Řádem říjnové revoluce, 5 Řády rudé zástavy,  2 Řády Suvorova I. stupně, 2 Řády Kutuzova I. stupně, Řádem Bohdana Chmelnického I. stupně, Řádem Velké vlastenecké války I. stupně, Řádem Za službu vlasti v ozbrojených silách SSR III. stupně, 15 medailemi SSSR a 29 řády a medailemi dalších států.  V roce 1968 mu byla předána Čestná zbraň se zlatým vyobrazením státního znaku SSSR, což byla zvláštní šavle udělená příslušníkům nejvyššího a  nejužšího velitelského sboru sovětské armády při příležitosti 50. výročí vzniku Sovětské armády.

Maršál Moskalenko byl nositelem i řady československých vyznamenání – např. velkokříže Řádu bílého lva vojenské skupiny, Řádu bílého lva za vítězství a hvězdy Československého vojenského řádu “Za svobodu”. Ze zveřejněné matriky Řádu přátelství pak lze zjistit, že v roce 1982 byl maršálu Moskalenkovi udělen Řád přátelství č. 18.

Po smrti maršála Moskalenka v roce 1985 byly veškeré jeho sovětské i zahraniční řády ukradeny či ztraceny a dodnes (t.j. po více jak 20 letech) nebyly nalezeny. Výjimkou je jedna jediná dekorace, jejíž osud zůstal znám, a to právě Zlatá hvězda hrdiny Československé socialistické republiky. Pro českou či slovenskou faleristiku to lze označit snad jen za zázrak.

Právě tato zlatá hvězda je zachycena na níže uvedených fotografiích.  Hvězda je zajímavá tím, že má výrazně zkrácenou stuhu, a sice jejím přeložením a přišitím na rubu (dobře patrné na snímku vpravo). Zkrácení stuhy je patrné i na fotografii stuhy v etuji, kde je patrné původní výrbcem připravené vybrání pro hvězdu. Co bylo přesným důvodem této úpravy se již zřejmě nikdy nedozvíme a lze tak pouze spekulovat.

Při pohledu na fotografie maršála Moskalenka je patrné, že Zlatou hvězdu hrdiny ČSSR opravdu nosil spolu se svými ostatními řády. Maršál Kiril Semjonovič Moskalenko byl kromě jiného i dvojnásobným hrdinou SSSR. Tento titul a jeho nositelné požívali v Sovětském svazu mimořádné, až posvátné, úcty. Lze proto předpokládat, že nebylo vhodné, aby hvězda hrdiny cizího státu byla ve srovnání s hvězdami Hrdiny SSSR příliš veliká a tyto hvězdy svou velikostí zastiňovala. S ohledem na množství řádů a vyznamenání navíc zjevně každý volný centimetr místa na uniformě přišel vhod.

Sešitím (mírně se zužující) stuhy se na jejím líci utvořila uprostřed výrazná prohlubeň, která je patrná i na snímcích, na nichž má maršál Moskalenko připnuty své řády – viz. např. publikace Maršálové Sovětského svazu (v orig.  Маршалы Советского союза) vydaná v roce 1996 Institutem vojenských a vlastenecko-historických problémů a výzkumů v Moskvě (ISBN 5-7656-0012-3) . U této dekorace je tak na první pohled (vedle matričního čísla hvězdy) zřejmé, že  jedná o maršálovi udělenou a jím nošenou dekoraci.

Hmotnost dekorace se stuhou je 39,4 g.  Celá dekokrace s výjimkou závěsné jehly je vyroben ze zlata o ryzosti 986. Na závěsné liště i ráhnu lze nalézt označení ryzosti “986, značku výrobce – Ústředí uměleckých řemesel zlatý punc určený pro větší výrobky. Na závěsné jehle vyrobené z tvrdšího zlata o ryzosti 750 se nachází obdobná kombinace značek “750″, značka výrobce a zlatý punc. Samotná hvězda a závěsné ouško není žádnou značkou opatřeno. Na spodní části závěsného ráhna (těsně nad závěsným ouškem) je ručně vyryto číslo dekorace.

Na stránkách Archivu Kanceláře prezidenta republky byl v minulých dnech zveřejněn přepis další matriky řádů a vyznamenání z období před rokem 1989 a sice Řádu přátelství.

Z matriky vyplývá, že v letech 1978 – 1989 bylo uděleno pouze 96 exemplářů řádu. Matriku je možné nalézt zde: http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/index.cfm?event=clanek.detail&id=9

Je škoda, že archiv v přepisu uvádí pouze minimum údajů. Zejména u Řádu přátelství by bylo fajn, pokud by bylo uvedeno, kým nebo čím přesně vyznamenaný byl. U většiny vyznamenaných (cizí státní příslušníci) tak badateli pravděpodobně zůstane utajeno,  kým příjemce byla a jakou funkci zastával.

Kříž Řádu bílého lva za vítězství patří k velmi vzácným československým vyznamenáním. Dle názoru autora se jedná o jednu z nejkrásnějších dekorací. Kříže existují ve dvou provedeních, výrobky britské firmy Spink and Son a výroby pražské firmy Karnet a Kyselý, které se liší v některých detailech.

I mezi dekoracemi firmy Spink lze nalézt drobné odlišnosti. Na níže uvedených snímcích je např. patrný rozdíl ve velikosti šupinek v ramenech kříže, kteér jsou u pravé dekorace výrazně jemnější. Při výrobě zřejmě bylo používáno více forem pro kovové části ramen kříže.

Původní československý Řád bílého lva byl udělován od roku 1923 do roku 1989. Byl udělován ve typech, první do r. 1961 (na líci se starým státním znakem, na rubu se znaky jednotlivých zemí – Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko, Podkarpatská Rus) a po roce 1961 (na líci již se socialistickým lvíčkem, na rubových ramenech bez zemských znaků).

V prvního typu udělovaného v letech 1923 – 1961 lze vysledovat některé odchylky. Řádové hvězdy obsahovaly na rubovém medailonu označení výrobce “Karnet Kyselý Praha”, po znárodnění podniku již označení “Zukov – Praha XI”.

Kromě různých variant puncovních značek lze u jednotlivých dekorací v průběhu let vysledovat i odchylky v provedení smaltu. U řádů lze nalézt např. prvorepublikové dekorace s tmavě červeným smaltem, případně pozdější dekorace se světle červeným až oranžovým smaltem. Na níže uvedených obrázcích jsou za shodných světelných podmínek dvě dekorace ŘBL druhého stupně, kde je rozdíl v barevném odstínu smaltu více než patrný.

Řád přátelství patří k nejvzácnějším československým dekoracím z období socialismu. Řád byl zřízen v roce 1976 a do roku 1989 bylo uděleno pouze 96 kusů. Řád mohl být udělován pouze cizincům.

Řád patří mezi sběrateli k neprávem opomíjeným dekoracím. Řada z nich dokonce prohlašuje, že tento řád do sbírky dokonce “vůbec nechtějí”. Je pravdou, že řád nepatří k tomu nekrásnějšímu, co bylo kdy stvořeno, ale je otázkou, do jaké míry se na tom skutečně podílí design dekorace a do jaké finanční náročnost jeho pořízení. V současné době se v českých aukcích či nabídkách internetových obchodníků objevují neudělené dekorace pocházející z aukcí puncovního úřadu a o to za cenu okolo 160.000 tis. Kč.

Původní do zahraničí udělené dekorace jsou v České republice téměř nesehnatelné.  Před několika roky byla ve Spojených státech amerických nabízena dekorace udělená generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Turecka, avšak pouze jako součást rozsáhlé skupiny dalších vyznamenání. V posledních dvou letech bylo dále možné zachytit výskyt 3 dekorací v aukcích zahraničních aukčních domů. V září letošního roku byla v Německu dražena dekorace č. 22, udělená dlouholetému ministru státní bezpečnosti Německé demokratické republiky, a jednomu z nejmocnějších a nejobávanějších představitelů státní moci v NDR, Erichu Mielkemu.

Životní a kariérní dráha Ericha Mielkeho nechť je připomenutím skutečnosti, koho komunistický režim považoval za vhodného příjemce vysokého státního vyznamenání.

ŽIVOTOPIS:

Erich Fritz Emil Mielke se narodil 28. prosince 1907 v Berlíně v dělnické rodině. Jeho rodiče patřili v roce 1918 k zakladatelům Komunistické strany Německa. Sám Erich Mielke vstoupil v roce 1921 do Komunistického svazu mládeže a v roce 1925 do komunistické strany.

V letech 1928 – 1931 působil jako místní reportér komunistických novin „Rothe Fahne“ a byl příslušníkem stranické paravojenské ozbrojené složky strany T-Apparat. Dne 9. srpna 1931 Erich Mielke a jeho stranický spolubojovník Erich Wichert ze zálohy zastřelili policisty Puala Anlaufa a Franze Lenka.

Erich Mielke následně uprchl do Sovětského svazu, kde v letech 1932 a 1936 prodělal politické a vojenské vzdělání na Leninově škole. V letech 1936 až 1939 bojoval pod krycím jménem Fritz Leissner ve španělské válce jako příslušník mezinárodních brigád. Zde dosáhl hodnosti kapitána a jako politický důstojník byl kromě jiného zodpovědný i za realizaci stalinských čistek v těchto jednotkách.

Po skončení občanské války se skrýval pod jménem Richard Hebel (jako údajný Lotyš) v Belgii a Francii, od března 193í do května 1940 byl spolupracovníkem novin Neue Rheinische Zeitung, od roku 1940 byl činný pro informační listy belgické emigrace.

Od května 1940 do dubna 1941 byl internován ve Francii, poté byl do prosince 1943 činný v jižní Francii. V letech 1940 až 1943 se podílel na ilegálním vedení komunistické strany ve Francii. V prosinci 1943 byl zatčen a (pod svou lotyšskou identitou) byl od ledna do prosince 1944 totálně nasazen u Todtovy organizace. Od ledna do května 1945 se zdržoval na území pozdější francouzské a americké zony.

Po skončení druhé světové války se Erich Mielke vrátil do Berlína a stal se velitelem policejní inspekce Berlin-Lichtenberg. Kromě toho mu byly v Ústředním výboru Komunistické strany Německa svěřena funkce vedoucího oddělení pro policii a justici. Od července 1946 byl viceprezidentem Německé správy vnitra, předchůdce Ministerstva vnitra. Při zřízení Ministerstva státní bezpečnosti v roce 1950 se Erich Mielke stal jedním ze státních tajemníků ministerstva.V roce 1957 byl Erich Mielke pověřen vedením ministerstva a tuto funkci vykonával až do 7. listopadu 1989. V letech 1958 – 1989 byl poslancem parlamentu. Od roku 1971 byl kandidátem a od roku 1976 členem politického byra Ústředního výboru Komunistické strany Německa. V letech 1960 až 1989 byl členem Národní rady obrany, od roku 1980 měl hodnost armádního generála.

V roce 1993 byl odsouzen za vraždu policistů z roku 1931 k šesti letům odnětí svobody, v roce 1995 byl podmínečně propuštěn ze zdravotních důvodů. Je příznačné, že původní policejní spisy z roku 1931 byly nalezeny v jeho soukromém trezoru při domovní prohlídce. Zemřel 21. května 2000 ve věku 92 let.

Erich Mielke patřil k nejmocnějším, nejobávěnějším a nejnenáviděnějším představitelům představitelům komunistického režimu v NDR. V posledních 20 letech byl formálně mužem č. 2 v NDR, údajně byl přezdíván “malý Erich” (“velkým Erichem” byl pak Erich Honecker). Lze si jen domýšlet, jakými informacemi za dobu svého více jak třicetiletého šéfování tajné policii disponoval, včetně kompromitujících údajů na své politické protivníky, lze tento termín vůbec použít. Jeho bezohlednost a špiclování všech a všude připomíná vedoucího řísského bezpečnostního úřadu nacistické režimu Reinharda Heydricha.

Erich Honecker a Erich Mielke aneb “Malej a Velkej” – Erich Honecker gratuluje Erichu Mielkemu při příležitosti 30. výročí Ministerstva státní bezpečnosti.

Dekorace byla vydražena zájemcem z České republiky. Tato skutečnost je potěšující, protože v posledních letech lze vysledovat trend, kdy se cenné dekorace po letech jejich vývozu začínají vracet zpět do České republiky, aby se staly součástí tuzemských sbírek. Doufejme, že tato situace vydrží a nebudeme svědky dalšího výprodeje cenných vyznamenání do zahraničí, tentokrát na východ.

Díky laskavému svolení majitele může autor těchto stránek přinést podrobnější popis vydražené dekorace. Dle informací zveřejněných aukčním domem pochází řád z pozůstalosti Ericha Mielkeho a dle sdělení Archivu Kanceláře Prezidenta republiky byl Řád přátelství č. 22 skutečně udělen Erichu Mielkemu, a to rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 17.12.1982 (na návrh ministerstva vnitra).

Průměr medailonu 41,8 mm, tloušťka 4,5 mm. Závěs s nápisem ČSSR o rozměrech 26,7 x 7,3 mmm. Hmotnost dekorace se stuhou je 28,3 g.

V minulých dnech se v nabídce jednoho z tuzemských obchodníků objevil soubor řádů udělených před rokem 1989 slovenskému deníku Pravda, tehdejšímu orgánu Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Soubor sestává z Řádu republiky, Řádu Vítězného února a Řádu práce, prvním dvěma řádům jsou k dispozici velké dekrety ve slovenské verzi, k Řádu práce je pak k dispozici kopie novinové strany deníku Pravdy z 18. září 1955, v němž je hrdě oznamováno udělení řádu, a potvrzení Kanceláře prezidenta republiky z roku 1. října 1973 o udělení řádu.

Pravda byla před rokem 1989 hlavním komunistickým deníkem na Slovensku, jednalo se o obdobu českého Rudého práva.

K historii Pravdy (následující informace je převzata ze slovenské Wikipedie):

“Titul Pravda sa na Slovensku prvýkrát objavil 15. septembra 1920, kedy začal v Ružomberku pod názvom Pravda chudoby vychádzať týždenník Československej sociálnodemokratickej strany na Slovensku. V rokoch 1921 až 1923 vychádzal dvakrát týždenne, v roku 1924 skrátili noviny svoje meno na Pravda. V októbri 1925, už ako periodikum Komunistickej strany Československa, sa Pravda stala denníkom.

V rokoch 1922-26 mala Pravda nedeľnú prílohu Proletárska nedeľa, v ktorej uverejňovala svoje príspevky mladá slovenská inteligencia. Napríklad Ján Poničan, Eduard Urx, Peter Jilemnický, Fraňo Kráľ a iní. Od 4. septembra 1924 vychádza pod názvom Pravda. V polovici dvadsiatych rokov dosahuje náklad 1500 až 2000 kusov. Redakcia sa pre problémy s vtedajšou vládou presťahovala vo februári 1930 z Prahy do Bratislavy, no tlačila sa naďalej v Prahe.

V polovici júla 1934 bolo vydávanie na pol roka prerušené, redaktori prešli do nového periodika s názvom Ľudový denník. V čase Slovenského štátu bol pokračovateľom týchto novín ilegálny Hlas ľudu. Od 9. septembra 1944 krátko po vypuknutí Slovenského národného povstania začala vychádzať v Banskej Bystrici povstalecká Pravda. Po oslobodení začala postupne vychádzať Východoslovenská a Stredoslovenská Pravda.

V rokoch 1948 až 1989 bola Pravda tlačovým orgánom Ústredného výboru Komunistickej strany Slovenska. Na Slovensku mal denník výsadné postavenie a informoval najmä v línii komunistickej ideológii. Štátne podniky museli povinne denník odoberať.

Šéfredaktorom Pravdy bol od polovice roku 1947 až do konca roku 1951 Eduard Friš, po ňom do roku 1953 A. Nedvěd, ktorého vystriedal Miloš Marko. Od roku 1958 viedol redakciu Ondrej Klokoč, od roku 1968 Mária Sedláková, po nej krátko Luboš Podstupka a od roku 1969 Bohuš Trávniček. ^[1]

Od 1. januára 1959 vychádza denník Pravda vo svetovom formáte, ako prvé slovenské noviny. V tomto formáte vychádza až do roku 1989. Od 1. novembra 1968 má prílohu Pravda na weekend a od 8. januára 1971 vychádza Nedeľná Pravda. Od roku 1990 prestala byť Pravda orgánom ÚV KSS a vydáva ju zamestnanecká akciová spoločnosť Perex. Zároveň sa zmenil formát novín na berlínsky. Od roku 1995 ja majoritným vlastníkom vydavateľstva podnikateľ Juraj Široký a jeho Harvardská investičná spoločnosť. Široký v júli 2006 predal celý podiel vo vydavateľstve Perex anglickej spoločnosti Northcliffe International, ktorú vlastní anglická mediálna skupina Daily Mail and General Trust.”

Řád práce:

Jako první byl deníku udělen Řád práce č. 581 udělený 17. září 1955 při příležitosti Dne československého tisku a 35. výročí založení deníku. V průběhu let zřejmě došlo ke ztrátě dekorace i dekretu, neboť součástí souboru je Řád práce s č. 581, avšak jedná se o model dekorace udělovaný po roce 1960 (na rubu jsou písmena ČSSR). U dekorace se tedy jedná o dodatečně předaný duplikát za původní (ztracenou dekoraci). S ohledem na potvrzení prezidentské kanceláře z 1. října 1973 jsem se domníval, že, že dekorace byla vydána právě v této době. Tuto domněnku mi následně potvrdil i Archiv Kanceláře prezidenta republiky, který mi sdělil : “V roce 1973 se uvedené noviny obrátily na KPR se žádostí o vydání duplikátu řádového odznaku i diplomu. Žádost byla odůvodněna ztrátou řádu i diplomu. KPR žádosti vyhověla a zaslala Pravdě nový řádový odznak a potvrzení o udělení řádu již v roce 1955. Potvrzení byla náhrada za diplom.“

Duplikát Řádu práce (model ČSSR opatřený v roce 1973 matričním číslem původní dekorace 581 udělení v roce 1955).

 

Řád republiky:

Dalším řádem uděleným deníku Pravda byl Řád republiky č. 616 udělený 14. září 1970 za “zásluhy o šíření komunistických ideí a výstavbu socialismu v Československu”. K řádu se docho val velký dekret ve slovenské verzi o rozměrech 523 x 369 mm. Dekret byl zjevně roky vystaven spolu v dekorací (nalepena přímo na dekretu), zřejmě v síni tradic či na jiném veřejném místě, neboť je (kromě dekorace) značně vybledlý:

V září 1973 byl pak deníku Pravda udělen i Řád Vítězného února (č. 53) a sice za “dlouholetou politicko-výchovnu práci, za zásluhy o politickou konsolidaci po krizových letech a za vysokou angažovanou publicistickou činnost”. Dekret má rozměry 550 x 379 mm.

V minulých týdnech byl autor informován o případu, kdy  byla mezi sběrateli nabízena dekorace udělená před rokem 1989 vojenskému útvaru tehdejší Československé lidové armády.  Na základě udání byl vlastník dekorace vyzván orgány Policie České republiky k vydání věci, neboť Vojenský historický ústav po téměř 20 letech uplatnil k dekoraci práva s tím, že by se mělo jednat o majetek státu, neboť se původně mělo jednat o majetek Československé lidové armády.

Řízení ve věci zatím stále probíhá.

Jste-li majiteli obdobných řádů a vyznamenání, lze doporučit zvýšenou opatrnost při jejich nabízení, neboť opakování obdobného případu nelze zcela vyloučit. Při zveřejnění snímků dekretu je vhodné zakrýt údaj o příjemci dekorace, jinak nelze vyloučit,  že se stejný případ může opakovat a nabízená dekorace vzbudí nežádoucí pozornost orgánů Police České republiky či Vojenské policie.

 

Archiv Kanceláře prezidenta republiky zveřejnil v minulých dnech další matriku řádů a vyznamenání minulého režimu. Z výroční zprávy archivu vyplývá, že přepis matriky za účelem zveřejnění byl dokončen (spolu s dalšími matrikami) již v minulém roce, je proto trochu zarážející, proč vše trvá tak dlouho a proč nebyly zveřejněny i další matriky. Soubor je opět “uzamčen”, takže běžný uživatel nebude schopen soubor vytisknout. Já to prostě nechápu :-(

Matriku lze nalézt zde:

http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/index.cfm?event=clanek.detail&id=9

Z matriky vyplývá, že celkem byla medaile za dobu své existence udělena 373x.  Jedná se tak o dekoraci relativně vzácnou.